|
|
Charakter vlastnictví v právu římském a občanském
Termerová, Veronika ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Charakter vlastnictví v právu římském a občanském Abstrakt Tato diplomová práce se zaměřuje na zkoumání a analýzu právního institutu vlastnictví, se zvláštním důrazem na jeho historické kořeny v římském právu a současné zastoupení v Občanském zákoníku 2012. Práce si klade za cíl prozkoumat a porovnat teoretické přístupy k definici vlastnictví, jak z hlediska jeho historického vývoje, tak v kontextu moderního právního řádu, zejména ve vztahu k institutům držby a detence. Současně práce analyzuje ochranu vlastnického práva z právnického hlediska a snaží se určit, jak je ochrana vlastnického práva realizována v praxi a jak je tento právní institut chráněn v případě konfliktu zájmů. V rámci této analýzy se diplomová práce zaměřuje na vybrané aspekty právního institutu vlastnictví, přičemž pro srovnání využívá jak klasické prameny římského práva, tak moderní legislativní texty, jako jsou Digesta seu Pandectae, Gaiovy Instituce a Občanský zákoník 2012. Z hlediska metodologie je práce rozdělena do tří tematických okruhů: obecný přehled a teoretické přístupy k vlastnictví, vzájemný vztah a odlišnosti institutů vlastnictví, držby a detence, a ochrana vlastnického práva z praktického hlediska. Klíčová slova: charakter vlastnictví, římské právo, dominium, ochrana vlastnického práva, komparace
|
|
|
Kupní smlouva v právu římském a soudobém
Šicnerová, Jana ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Kupní smlouva v právu římském a soudobém Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá vývojem kupní smlouvy od dob římského práva, přičemž popisuje chronologicky její vývoj od vzniku emtio venditio až po současnou právní úpravu kupní smlouvy v zákoně č. 89/2012 Sb., Občanském zákoníku. Práce je rozdělena do osmi částí; zde je nejprve pojednáno o historickém vývoji kupní smlouvy, dále je rozebrána smlouva trhová (emtio venditio) a v navazujících částech poté rozebrána kupní smlouva v zákoně č. 40/1964 Sb. Občanském zákoníku a jeho novelách, zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodním zákoníku a v aktuálně platném a účinném zákoně č. 89/2012 Sb., Občanském zákoníku. Cílem této práce bylo zjistit, do jaké míry je současná právní úprava týkající se kupní smlouvy inspirována římským právem, jakož i poskytnout ucelenou analýzu vývoje institutu kupní smlouvy a komparaci jednotlivých odlišností v rámci shora uvedených právních předpisů. V práci jsou popsány zejména podstatné náležitosti kupní smlouvy, povinnosti prodávajícího a kupujícího. Klíčová slova: římské právo, kupní smlouva, občanský zákoník.
|
|
|
Zásada superficies solo cedit v dějinném kontextu
Čižinský, David ; Šejdl, Jan (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Zásada superficies solo cedit v dějinném kontextu Abstrakt Tato diplomová práce pojednává o zásadě superficies solo cedit, vyjadřující princip, podle kterého všechny věci, zejména pak vystavěné stavby, které se nachází na pozemku a jsou pevně spojeny se zemí, náleží neoddělitelně tomuto pozemku a jsou jeho součástí. Práce má v první části nejdříve za cíl přiblížit chápání věcných práv v římském právu. Následně je zaměřena pozornost na původ této zásady a její vyjádření v jednotlivých římskoprávních pramenech a textech. U těchto pramenů je vždy stručně nastíněn jejich vznik, datace a obecná charakteristika. Římskoprávní tradice je zejména v kontinentální Evropě hluboce zakořeněna. Proto není divu, že byla superficiální zásada obsažena i ve Všeobecném zákoníku občanském z roku 1811. Český právní řád je však jedním z těch, ve kterých byla římskoprávní tradice opuštěna a superficiální zásada na desítky let popřena. Z toho důvodu se druhá část diplomové práci zaměřuje na jednotlivé občanskoprávní kodexy na území českého státu, na jejich základní charakteristiku a porovnání postoje k věcným právům, stavbě a pozemku. Třetí část práce se věnuje vzniku občanského zákoníku, návratu zásady superficies solo cedit do platného právního řádu, jejímu výkladu, pojetí věci a věcných práv. U jednotlivých pojmů souvisejících...
|
|
|
Glosátoři a komentátoři ve Strahovské knihovně
Novák, Marek ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Salák, Pavel (oponent) ; Falada, David (oponent)
346 a v v kodifikace zprac z popudu v 6. stole tituty a systematiku be jejich zpra Tento proces vedle sa ne kod nedos norem a etap va, a koment Mapuje fond v knihovn popisuj ku nejen pro bu k ce o autorech a i O po a kon ze Strahovs i. v ou k 31. prosince od Vedle na tuje nformace v obdo kace do 347 a v i podk kapitola pak podob koment e 21 podk V k a knihovny.
|
|
|
Význam formalizace konceptu římského občana pro vývoj římského práva
Falada, David ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Židlická, Michaela (oponent)
Aby se mohlo římské právo vůbec vytvořit a fungovat, bylo nutné, aby se vytvořila komunita lidí, která se identifikuje ve vztahu ke svému okolí. Právní normy, které v této komunitě vznikly, a které byly na počátku jejich hypotetické existence velmi jednoduché, byly postupem času a v souvislosti s tím, jak se ona komunita vyvíjela, dále rozvíjeny. Výsledkem je pak propracovaný systém římského práva, který k nám promlouvá dodnes. Předkládaná práce se snaží vystihnout základní procesy při formování římského národa a při jeho cestě k definici římského občanství. V případě Římanů se ale nemůžeme přidržet jednoduchých definičních znaků, jako je jazyk (protože latinský jazyk sdílely i další národy starověké Itálie) nebo náboženství (protože antický polyteismus prostupoval jednotlivými kulturami dané doby) nebo teritorium. Práce tedy otevírá náhledy do průniku římské kultury s těmi starověkými kulturami, s nimiž měla mnoho příbuzného, a které ji do značné míry formovaly a věnuje se i roli náboženství při formování prvotní římské společnosti. Výsledkem je pak pokus o definici římského národa, tedy personálního prostoru pro vznik a vývoj římského práva a přiblížení interakce mezi formálním právním institutem (civitas romana) a živým sociálním organismem (populus romanus).
|
|
|
Odpovědnost soudce a limity jeho rozhodování v římském právu
Havel, Tomáš ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Cílem práce je poukázat na některé právní instituty, které se nám dochovaly z římského práva a zároveň přinést některé historické poznatky k polemice o změnách současného českého soudnictví. Hlavní tématem zpracování je odpovědnost soudce a limity jeho činnosti v časově omezeném období římského republikánského práva. Primárně se zaměřujeme na civilní soudní řízení, byť se nemůžeme z důvodu zachování sevřenosti textu zcela vyhnout jistému přesahu do oblasti práva trestního i do oblasti římského civilního procesu za císařství.
|
|
|
Základní principy a zásady římského procesu
Škeříková, Jana ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Blaho, Peter (oponent) ; Židlická, Michaela (oponent)
Moje doktorská disertační práce se zaměřuje na základní principy a zásady římského procesního práva. Během psaní práce jsem zjistila, že oba výrazy jsou si velmi podobné. Jeden z hlavních bodů mé práce se věnuje římskému republikánskému ústavnímu systému a jeho normám, včetně normy nejdůležitější, kterou je Zákoník dvanácti desek. Dále se zaměřuji na justiniánskou kodifikaci římského práva. Velmi důležitými prameny jsou antická literatura, spisy významných právníků a různé typy administrativním dokumentů. Velkou inspiraci je také možné najít v mnoha evropských muzeích. Konkrétně se zaměřuji na zásadu ekvity, dobré víry, nutné obrany, věci rozhodnuté, odvolání, finanční částku v rozsudku a zásadu volného hodnocení důkazů. Poslední kapitola se přehledně věnuje dalším principům. Důležité je však také zmínit, že různé typy procesního řízení mají své odlišnosti. A proto jsem se také věnovala popisu jejich odlišností ve vztahu k jednotlivým principům. Moje práce pojednává o sedmi základních principech s tím, že nejdůležitějším z nich je princip ekvity. Práce zřetelně dokazuje, že tento princip je společný všem oblastem římského práva. Snažila jsem se vysvětlit základní principy římského procesního práva vysvětlit je na konkrétních příkladech. Jak se přímo vztahují k právu současnému tak, jak jej známe...
|
|
|
Pojem stavby v římském právu
Grulichová, Sylvie ; Šejdl, Jan (vedoucí práce) ; Skřejpek, Michal (oponent)
Pojem stavby v římském právu Abstrakt Tato práce se vymezuje pojem stavby v římském právu. Jelikož ji lze označovat různě v závislosti na jejím druhu, nejprve je stručně věnována pozornost pojmenování stavby v pramenech. Následuje vymezení stavby dle kritérií používaných při definování věcí v právním smyslu. Jelikož se dle kritérií užívaných pro definování věci jedná o věc složenou, je věnována pozornost součásti věci s ohledem na její specifické pojímání římským právem, zvláště s ohledem na věci někdy označované jako pertinence. Avšak aplikaci obecného charakterizujícího kritéria, tedy perpetuus usus, na stavbu, se střetává s problémy. Jeden se pojí se speciálními normami vymezujícími stavbu pro určité právní situace. Nejdůležitějším případem je tignum iunctum, ale svůj význam mají také zákazy ničení či bourání staveb v určitých specifických situacích, které obsahovalo mimo jiné senatusconsultum Aviola et Pansa. Další se pojí se vývojem chápání součásti, což demonstruje případ potřeb pro přivádění vody. Dále se práce věnuje negativnímu vymezení stavby skrze instrumentum, ornamentum nebo suppellectiles a ruta et caesa. Poslední část práce se věnuje zásadě superficies solo cedit, která charakterizovala stavbu jako celek v rámci římského práva jako pouhou součást pozemku, na kterém se nacházela, a pozornost...
|
|
|
Querella inofficiosi testamenti - základní obrysy
Macek, Dominik ; Bělovský, Petr (oponent)
Querella inofficiosi testamenti - základní obrysy Abstrakt Tato práce se věnuje římskému právu dědickému, konkrétně představení základních obrysů žaloby římského práva, která nese jméno querella inofficiosi testamenti. Úvodem jsou v práci položeny otázky po jejím charakteru, zvláštnostech, postavení v systému římského dědického práva, původu a ovládajících principech, na které se snaží práce odpovědět. Aby však mohl být zodpovědně osvětlen pojem žaloby samotné, bylo třeba nejprve nastínit nejen pojem oficia pietatis, jak nazývala římská právní nauka ohled k nejbližší rodině, ale též vývoj dědického práva od absolutní testovací svobody zůstavitele po jeho omezení stanovením práva na povinný díl pro okruh nejbližších příbuzných. Jde-li o výklad o žalobě samotné, vzhledem k faktu, že existuje jen velmi omezené množství primárních pramenů, které se žalobou a souvisejícími otázkami zabývají, bylo při studiu využito nejen jich, ale též většího množství sekundární především cizojazyčné romanistické literatury, která se dané problematice zevrubně věnuje. Querella inofficiosti testamenti je totiž žalobou, která v případě úspěchu je schopna zasáhnout do právní jistoty dosavadních dědiců prolomením téměř nedotknutelného principu "Semel heres, semper heres". Důvodem je, že v případě, kdy bylo na základě užité žaloby...
|
|
|
Lex Aquilia a římský delikt damnum iniuria datum
Svátek, Jan ; Falada, David (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
I Lex Aquilia a římský delikt damnum iniuria datum Abstrakt Tématem práce je římský Aquiliův zákon a v něm obsažený delikt protiprávně způsobené škody (damnum iniuria datum). Cílem práce je komplexní rozbor lex Aquilia jako jednoho z nejvýznamnějších římských zákonů a představení deliktu v něm obsaženého jako deliktu univerzálního pro případy nárokování náhrady škody v širokém spektru případů zabití zvířat či otroků, poškození majetku nebo úplného zničení věcí. První část práce slouží jako objasnění klíčových pojmů z obecného hlediska, které jsou nezbytné k uchopení tématu. Uváděny jsou pojmy závazku a závazku z deliktu, římského dělení deliktů na soukromé delikty a crimeny a role žalob a žalobní legitimace v římském právu. Dále jsou představovány prameny úpravy deliktního práva, prameny poznání včetně Corpusu iuris civilis a také stručně někteří autoři v čele s římským právníkem Ulpianem. Cíle práce je v druhé části práce dosahováno rozborem provázaných dílčích institutů, ať už se jedná o konkrétní žalobní typy z Aquiliova zákona, analýzu jednotlivých rozličných způsobů spáchání tohoto deliktu zabitím (occidere), poškozením věci spálením, zlomením či zničením, nebo o objasnění mechanismu následku spáchání deliktu, zejm. nároku na náhradu škody ve všech jeho součástech. Pracováno je s původními prameny...
|
host ::
RSS.